31.08.1985 PÁTÁ ZÁBAVA - Jablonec nad Jizerou, KD :

Úplně nejdřív Pašova matka ukecala hasiče, aby udělali zábavu, vyvěsili jsme plakáty no a už to jelo. Ve středu 28.08., den před jednačtyrycátým výročím Šlovenského národního povstání, nám přiváží společně se Žakem a Honzou do Jablonce, apáru Pavel Vránu dvanácettrojkou. Ale pozor! Pavel je člen skupiny Krakonoš, naší největší konkurence. Jak se zdá i slavná hvězda Krakonoš začíná mít choutky po rocku, po troše kultury, a my čekáme, kdy se za námi přijdou zeptat, jak se to dělá.

V pátek 30.08. stavíme apáru v jablonecké tělocvičně.Poprvé v našem nedlouhém působení máme k dispozici čtyři vypůjčené reflektory a to ve složení barev : Žak - modrá, Zbyněk - červená, Venca - žlutá, Paša - zelená, Honza - zářivka na stropě. Makáme do půl dvanácté do večera, problémy jsou zejména se stíněným kabelem, ale i s nedostatkem alkoholu.

V sobotu o půl sedmé čeká již před kulturním zařízením asi 60 lidí. Máme štěstí, že zrovna nikde poblíž nehrají Doteky, Diskanti a SVR. Další z novinek je reprodukovaná hudba před začátkem zábavy. Sálem zní heavy metal, ale lidé čekají na nástup svých oblíbenců. Venca přichází na poslední chvíli a za pět minut osm podepisuje smlouvu s pořadatelem.

V osm hodin nastupujeme do záře reflektorů a spouštíme to. Po znělce "Šli panenky silnicí" nastupují lidi na parket, ale ne jen naši skalní fandové, ale i jiní people. Je to paráda, ale zároveň i úspěch, kterým se v západních Krkonoších, vyjma místní dechovky, může pochlubit málokterý band. Zábava má dobrý říz, všechno je v pohodě. Z podia jsou vidět ostrůvky svíjejících se lidí, jiní mají své kamarády na ramenou, prostě to šlape.

Přichází jedenáctá hodina a s ní kontrola z okresu, kterou zosnoval soudruh Šimůnek z Rokytnického klubu, mimochodem náš největší fanda, nikdo jiný se o nás tak nestará. V půlce série musíme přestat a Venca jde na pohovor o neblahém účinku kultury na mládež. Při této debatě, při níž je rozebírána naše špatná hudba se Venca dozvídá, že to máme ukrutně přeřvaný, není tomu rozumět a máme nevyhovující texty, například "Pohřeb přítele" od Jirky Schelingera. To si však s. Šimůnek musí vyříkat s pracovníky firmy Supraphon a ne s náma, dál to nechci rozebírat, protože bych se dostal na něčí adresu se slovem, které začíná písmenem I ........ V závěru půlhodinového rozhovoru je nám doporučeno hrát poslední hodinu ploužáky, aby se zklidnili rozjetí lidé.

Novou sérii začínáme jedním z největších vypalováků, který hrajem "Tak nebuď zlá". Pracovníci kultury odcházejí , hraje se dál, lidi se zase vodvazujou. Jen jedna věc je nám záhadou. U sloupu stojí dva páni, netančí, nebaví se, jen na nás koukají. Jsou už postarší, toť pravda, ale asi to jsou rekreanti nebo agenti Iron Maiden. Všichni jsme už alespoň po desáté zcela propocení. Deset minut před druhou hodinou nás jeden z pořadatelů upozorňuje na poslední tři skladby. Hrajem "Boty", "Závist" a "Rajče". Po doznění posledního tónu se před podiem shromažďuje asi 30 fandů a skanduje : "Ještě jednu, ještě jednu". Přidáváme tedy ještě "Byl" a to už je doopravdy konec.

Potom balíme apáru a odnášíme do šatny. Je třeba podotknout, že nám jakýsi dobrák poblil kabel k zesilovačům. Honza balí dívku s tím, že jí do Semil ráno nic nejede a ostatní členové kamarádsky přizvukují, že ráno jezdí jeden spoj za druhým. Honza jim nadává do sviní, ale tak to má být.

Co říct nakonec, zábava se vydařila, přišlo přes 400 lidí a ten komu se to nelíbí, ať na nás nechodí!

Zpět