21.10.1989 ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ ZÁBAVA - Hradsko, jídelna Vertexu :


Už je to tak, dva měsíce nehrajem a teď dva týdny po sobě. Celý týden jsme měli vítr z toho, jak se stočíme na Hradsku na most. Ovšem Kokan jako starej autobusák to asi napopátý zvládnul. To ovšem ještě netušíme, jaký krutý schody čekají na cestě do sálu. Zvláště Bedyho nová elektrická krabice, která dostala přezdívku "Tušimice II", by se hodila spíše na mistrovství světa vzpěračů než na hradský schody.
Po postavení a prozkoušení apáry si jdeme o půl osmé sednout za podium do kumbálu, kde řešíme odvoz aparatury po zábavě a otázky pobírání peněz. Dohadujem se, že si z každý zábavy budem brát stovku, jelikož dopravu už máme a bude to taková malá odměna za pět let hraní, domácí hádky, popřípadě rozvody. Nálada je perfektní a tak v osm hodin nastupujeme na podium naprosto vysmátý.
Hned na znělku nastupují před podium metlíci, buší hlavami o parket, no je to síla. Paša, kterej nemohl před zábavou skoro mluvit, do sebe hází dva žloudky a hlasivky se spravují. Nemocnej Žak zapomíná na chorobu a rozjíždí se do zběsilých sól, hodných publikování ve škole hry na kytaru. Jirka, Zbyněk a Venca hrají v životní formě. A Klára, která se před zábavou určitě radila s Doro Pesch dostává lidi do varu. To všechno podtrženo dobrým zvukem a špičkovými světly a mlhou. Hraje se opravdu dobře a lidi říkají, že takhle nás ještě hrát neslyšeli. I když na druhé straně zde jsou i tací, kteří to v sedm zalomili na stole a když se ve dvě vzbouzí, odcházejí kulturně vyžití na vlak.
V rámci boje proti AIDS prodávají pořadatelé též prezervativy Iris. Modráci je navlíkají na slané tyčky, běhají s nimi po sále a nabízejí kamarádům a kamarádkám k ochutnání. O půlnoční pauze perlí Bedy, když říká vykulený pořadatelce: "Dones deset kafí, vole!" Ve dvě hodiny hrajeme "Bimetal", ale musíme toho nechat, protože Venca hraje úplně jiný rytmus. Pořadatelé chtějí, aby jsme hráli do tří, tak přidáváme přídavek ploužáků "hrubého zrna". Docela se daří, až na skladbu "Já budu chodit po špičkách", ta dopadá podobně jako "Bimetal". Za deset minut tři definitivní konec.

No a hodnocení : až na dvě skladby zábava zahraná a provedená v takovym skvělym stylu, že jsme se až sami divili, kde se to v nás vzalo.

 


Zpět