Náš bývalý osvětlovač Bedy si na nás zase vzpomněl a domluvil zábavu ve své skoro rodné vísce. Vyjíždíme brzo. Nakládáme aparát a Kubrta. po cestě syčí lahváče jeden za druhym. Dobrák Zbyněk totiž koupil do autobusu basu Litovle.

Sotva zastavíme před hospodou, hrne se k nám zevnitř Bedy. Otvírají se poslední lahvový a krafeme. vzpomíná se naše poslední vystoupení tady, když Polis svýho času zhučel po čumáku z podia i s basou. fofrem stavíme, dáváme zvukovku a jdem se ještě posilnit. Hospůdka je to útulná a maj Jimma Beama.

Sál se zvolna utěšeně plní. Začínáme sice vosum, ale hlavní nápor přijíždí až v devět. muzika šlape a davy křepčej. To pravý nadšení vypuká, když si osvětlovači vzpomenou na svý zbrusu nový stroboskopy a začnou to s nima prát do lidí - no síla. Po sále se pohybuje jistý hudebník ze skupiny Skalpel. Domlouvá s námi společné vystoupení. Jeho památná slova stojí za zapsání : "..... s náma to je v pohodě, ale nevím co řeknou lidi na vás, když hrajete většinu převzatejch ....". Dobrý ne? Asi jsme fakt světový, když někdo nepozná, že drtivá většina jsou naše věci.

o půlnoci odcházíme na gáblík. Papáme játříčka s brambůrkem. Je to bašta, akorát Pašounovi moc nebere. ve dvě padla, balíme, paní majitelka je moc spokojená. Takovej nával tu ještě neměla. Domlouváme další akci a s tradičně našlapaným erťákem valíme pryč. Zejtra nás čeká Rokytnice!