Zimmer frei
Vemu si doma koloběžku, vyrazím sní na Sněžku,
do chlebníku pytel brambor a Francovku dám.
Dřevěnýho Krakonoše za sto márů a dva groše,
u stánku koupim, visačku Made in Vietnam má.
Už se valej po silnici, trhli naší popelnici,
ukazuju paroháči, ale je to trochu k pláči.
Všude samej Opel Manta, to nemá ani kámoš Franta,
a to už je ňákej machr, bejval velkej rudej bratr.
Na horách na horách, jsou lidi o bramborách,
tady maj, němci ráj, všude samý zimmer frei.
Od pondělka do neděle, lezeme jim do prdele,
hovnivál, hovnivál, hroudu marek valí dál.
Dám si dvě, tři, čtyři piva, nechám tam přes půl kila,
ale koukám jako jedle na hochy co platěj vedle.
Řvou si tady jako kdysi, árijský maj pořád rysy,
Gintr, Helmut, Hilda, Franc, při placení ztrácím glanc.
No tak pojďte, pojďte k nám, ceduli jak kráva mám,
vím, že to tu bylo vaše, ale teď už je to naše.
Krkonoše Čech jsou chlouba, co čech to němců slouha,
vohnutej pořád v pase, chrochtá si jako prase.
Na horách na horách, jsou lidi o bramborách,
tady maj, němci ráj, všude samý zimmer frei.
Od pondělka do neděle, lezeme jim do prdele,
hovnivál, hovnivál, hroudu marek valí dál.